Červen 2017

Neovlivní mě

27. června 2017 v 15:39
Strach? Mám! Ale nač se mu bránit a utíkat před událostmi, které na vás mají ve výsledku dobrý vliv?

…Pamatujete si na své dětství? Dokážu si přesně vybavit své běhy domů ze školy když jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Samozřejmně se to nikdy nedělo.
Dokážu si vzpomenout na zlé sny o hadech, pavoucích a smrti matky, po kterých jsem se budila s pláčem.

…Pamatujete si na věk, kdy jste byli starší? Já zrovna přecházela na novou školu a strach jsem neměla! Všechno bylo v mý hlavě tak nějak naivně uspořádaný, že mě budou milovat. A víte, co se dělo dál? Nemilovali. Místo toho jsem si den co den užívala nadávky, naschvály a pěsti.

…Víte, čeho se bojíte? Kolikrát se i ve vašem věku stane, že po noční výpravě na záchod
v opuštěném domě běžíte po chodbách a utíkáte tmě? Kolikrát jste si řekli, že máte strach na něco úplně bezvýznamného? Není tohle celý o získání nových zkušeností v životě?

Máte strach, mluvit s cizími lidmi? Proč nevěříme lidem, když jsme všichni lidi?
…Strach nám určuje hranice. Ale špatně. Strach nám komplikuje život, protože bez něj bychom mohli mít tolik náderných zážitků a byli bychom o tolik silnější.
Ironií je, že znám několik lidí, kteří se bojí říct "miluji tě", ale někoho pomluvit, nebo jim do očí vynadat nikomu problém nedělá. Proč lidé v prvním případě mají strach z negativní reakce, ale z vlastních slov, které pozitivní napětí rozhodně nepřináší ne?

Měla jsem strach tehdy, když jsem mé milované učitelce českého jazyka odevzdávala mou první slohovou práci. Myslela jsem, že si bude myslet, že jsem divná. Uchopit téma pod úplně jiným úhlem pohledu… Nikdy jsem si nemyslela, že jsem nějak dobrý psavec, který vyniká perfektním pravopisem a nápady. Ale ona byla nadšená! Díky ní mé práce četlo spoustu lidí! Díky mým pracím vyhrávám školní kola v češtinářských olympiádách. A kde se tohle všechno vzalo?

Dokážu psát pouze o věcech, se kterými mám vlastní zkušenost. Protože strach mě nikdy nepohltí, pouze dodá okamžiku výjimečnou atmosféru.

Tohle je taktéž důvod si založit blog - psaní mě vždy bavilo a chci se v něm zlepšovat.

A mám strach z kritiky…?


- A.

Nikdy se toho nevzdám

25. června 2017 v 17:45 | ...
Podle ostatních jsem velice zvláštní člověk, spíše introvertní typ, který ale v dobré náladě rád komunikuje a miluje pozornost okolí. Kreativec, který nepotřebuje moc přátel a raději tráví čas doma s hudbou, deníkem, učením...

Díky mým depresivním náladám mám často chuť něco tvořit a ostatní nepochopí, že na tom je i něco romantického.

"Proč jsi pořád tak zamlklá?"
"Proč se neusmíváš?"
...Nebo jejich šeptání doprovázené divnými pohledy: "Hele... Je v pohodě? Já na ní vidím, že ne. Nemá teď nějakého klučinu, se kterým se rozchází, nebo tak?"

Nejsem taková schválně, ale i kdyby to šlo změnit, tak to neudělám. Copak se nedá pochopit, že šťastní lidé mají prázdné hlavy? Nikdy se nevzdám toho, jaká jsem, protože se přeci miluji! Nechápu, proč se dnešní společnost snaží vypadat tak přihloupě šťastně. Nenávidím přetvářku a to se nikdy nezmění.
Proč si lidé dneška myslí, že doopravdy jsme v pohodě jen pokud si najdeme nějakého partnera?
Sebeláska! Není právě ta nejdůležitější? Milovat se s chybami a udělat z nich přednosti?

Nikdy se toho nevzdám. Nikdy se nevzdám sama sebe kvůlí ostatním.


- A.