Neovlivní mě

27. června 2017 v 15:39
Strach? Mám! Ale nač se mu bránit a utíkat před událostmi, které na vás mají ve výsledku dobrý vliv?

…Pamatujete si na své dětství? Dokážu si přesně vybavit své běhy domů ze školy když jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Samozřejmně se to nikdy nedělo.
Dokážu si vzpomenout na zlé sny o hadech, pavoucích a smrti matky, po kterých jsem se budila s pláčem.

…Pamatujete si na věk, kdy jste byli starší? Já zrovna přecházela na novou školu a strach jsem neměla! Všechno bylo v mý hlavě tak nějak naivně uspořádaný, že mě budou milovat. A víte, co se dělo dál? Nemilovali. Místo toho jsem si den co den užívala nadávky, naschvály a pěsti.

…Víte, čeho se bojíte? Kolikrát se i ve vašem věku stane, že po noční výpravě na záchod
v opuštěném domě běžíte po chodbách a utíkáte tmě? Kolikrát jste si řekli, že máte strach na něco úplně bezvýznamného? Není tohle celý o získání nových zkušeností v životě?

Máte strach, mluvit s cizími lidmi? Proč nevěříme lidem, když jsme všichni lidi?
…Strach nám určuje hranice. Ale špatně. Strach nám komplikuje život, protože bez něj bychom mohli mít tolik náderných zážitků a byli bychom o tolik silnější.
Ironií je, že znám několik lidí, kteří se bojí říct "miluji tě", ale někoho pomluvit, nebo jim do očí vynadat nikomu problém nedělá. Proč lidé v prvním případě mají strach z negativní reakce, ale z vlastních slov, které pozitivní napětí rozhodně nepřináší ne?

Měla jsem strach tehdy, když jsem mé milované učitelce českého jazyka odevzdávala mou první slohovou práci. Myslela jsem, že si bude myslet, že jsem divná. Uchopit téma pod úplně jiným úhlem pohledu… Nikdy jsem si nemyslela, že jsem nějak dobrý psavec, který vyniká perfektním pravopisem a nápady. Ale ona byla nadšená! Díky ní mé práce četlo spoustu lidí! Díky mým pracím vyhrávám školní kola v češtinářských olympiádách. A kde se tohle všechno vzalo?

Dokážu psát pouze o věcech, se kterými mám vlastní zkušenost. Protože strach mě nikdy nepohltí, pouze dodá okamžiku výjimečnou atmosféru.

Tohle je taktéž důvod si založit blog - psaní mě vždy bavilo a chci se v něm zlepšovat.

A mám strach z kritiky…?


- A.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 D D | Web | 27. června 2017 v 15:54 | Reagovat

Ano, pamatuji si na své dětství, kdy jsem sdílel jeden pokoj s feťákem a alkoholikem. Všude zvratky a ráno zabodnutý nůž vedle hlavy. To jsem se bál a myslím, že to bylo opodstatněné. Dodnes mě to straší v nočních můrách. A ano, pamatuji si na dobu, kdy jsem byl starší a šikanovali mě nejen spolužáci, ale i třídní učitelka. Pamatuji si, jak mi bylo zle a jak jsem chtěl umřít. Žádné naivní představy jsem o lidech nikdy neměl ani teď nemám. Zkušenosti mě naučily dávat si na lidi pozor a nedůvěřovat jim, ne se jich bát. Jinými slovy necítím se omezený strachem, ale mnohými nařízeními a požadavky společnosti.

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 27. června 2017 v 17:11 | Reagovat

Strach je nejfrekventovanější slovo v mé hlavě. A doufám, že se ho brzy zbavím, protože mě omezuje naprosto každý den. Co si budem povídat, žít se tímhle způsobem dlouho nedá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama